Výzva občanům České republiky před nastávající válkou

Hnutí za přímou demokracii popírá právo vlády a parlamentu vstupovat do války i proti vůli většiny občanů. Zastupitelskádemokracie je založena na tom, že poslanci a vláda zastupují občany, nikoliv na tom, že jim vládnou. HzPD v žádném případě nepodporuje režim Saddáma Husajna, ale má také silné důvody nevěřit administrativě prezidenta Bushe, když prohlašuje, že ji jde v Iráku o nastolení demokracie, neboť se již mnohokrát ukázalo, že při zahraničních intervencích sledují USA výhradně vlastní zájmy, bez ohledu na vývoj demokracie.

Podle opakovaných průzkumů veřejného mínění téměř 70% českých občanů nesouhlasí s tím, aby byl irácký diktátor svržen tím, že budou masově bombardovány oblasti hustě obydlené civilním obyvatelstvem.

Nastartovat cestu Iráku k demokracii je jistě záhodno, bombardování a nastolení loutkové proamerické vlády však není počátek demokracie, ale kolonizace.

Pokud nesouhlasíte s tím, aby česká vláda a parlament podporovali bezohledný vojenský výboj USA do Iráku, podepište, prosím, následující petici, která směřuje do obou komor našeho parlamentu.

Petice

Ne mým jménem !

Považuji za nepřípustné, aby o tak závažných věcech, jako je naše účast na válečných akcích, rozhodovalo jen několik málo lidí v parlamentu a vládě, a to za nás za všechny, za miliony občanů této republiky.

Vyzývám v této souvislosti Poslaneckou sněmovnu a Senát České republiky, aby urychleně schválili ústavní zákon o obecném referendu. Požaduji schválení takového zákona, který by dával občanům této země právo samostatně a rovnoprávně rozhodovat o všech důležitých otázkách, ato včetně otázek války a míru.

Bez tohoto referenda není možné považovat účast našich vojáků či jakýkoliv materiální podíl na válce za vyjádření občanské vůle.

Za současného stavu, kdy mnozí poslanci tento zákon urputně odmítají, se cítím plně oprávněn prohlásit: Nemáte právo vystupovat mým jménem !

Zde si můžete rovněž stáhnout podpisové archy.

Odpověď poslance Jana Vidíma (ODS)

Na petici zareagoval poslanec Jan Vidím a rozeslal signatářům následující "odpověď", kterou bohužel pouze potvrzuje nezbytnost snaženíHzPD:

Vážená paní, vážený pane,

v systému parlamentní zastupitelské demokracie budu po dobu výkonu mandátu poslance Sněmovny Parlamentu ČR zastupovat i Vás. Toto právo, které je současně i povinností, mi dává Ústava České republiky.

Pro Vaši informaci uvádím, jsem zastáncem účasti našich vojáků v mezinárodních misích, které jsou buď v souladu s příslušnými rezolucemi OSN, nebo v nich plníme povinnosti spojence ve Washingtonské smlouvě, nebo jsou naše jednotky součástí protiteroristické aliance. Pokud se způsobem, jakým Vás zastupuji, nesouhlasíte, v příštích volbách máte plné právo mě nevolit.

S pozdravem

Jan V i d í m

předseda Výboru pro obranu a bezpečnost
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Více viz. článek na toto téma v Britských listech ze dne 9.12.2002 a související diskuse.

Poslanec Vidím: Referendum? Rozhodovat za občany je moje právo!

Občanské sdružení Hnutí za přímou demokracii iniciovalo před krátkým časem petici, která po poslancích a senátorech požadovala uzákonění zákona o obecném referendu (viz. zde). Kromě trvale platných argumentů pro přijetí tohoto zákona byla petice iniciována i vývojem událostí okolo (pravděpodobně) nastávající války v Iráku.

Na tuto petici reagoval poslanec Jan Vidím (ODS) a rozeslal jejím signatářům následující "odpověď":

Jako signatář zmíněné petice si cením toho, že poslanec Vidím zachoval formální zdvořilost a anglickou frázi piss off opsal v češtině méně otevřeně a košatěji. Tím se však veškeré důvody ke spokojenosti s postojem poslance Vidíma zcela vyčerpávají. Vždyť namísto věcné diskuse opodnětu nám zastupitel Vidím pouze křečovitě vzkazuje, že rozhodovat zanás je prý jeho právo!

Za situace, kdy se veřejný život stává tak mnohovrstevný, že žádná politická strana není schopna ve své předvolební kampani představit všechny své budoucí postoje, je rigidní setrvávání na striktně zastupitelském rozhodování přežitkem. Poslanci se tak často dostávají dosituací, kdy rozhodují jménem voličů o otázkách, které prostě nebyly tématem při předvolebním rozhodování a proto je jejich zastupitelská legitimita přinejmenším sporná.

Poslanec, kterého jsem volil např. na základě slibu, že bude prosazovat konkrétní daňovou reformu, je mým zástupcem v parlamentu pro tuto a jiné otázky, postoj k nimž mi dopředu deklaroval. Jak však může tento poslanec tvrdit, že je mým zástupcem např. v kontroverzní otázce zahájení vojenského útoku na Irák, když o tom před volbami prostě nepadlo ani slovo ?

Představa poslance Vidíma, že po zvolení zastupuje všechny zájmy všech občanů země, tak z České republiky dělá po Iráku druhou zemi na světě, kde je podpora občanů svým vůdcům stoprocentní. Doufám, že se panVidím plete. Nemůže přece platit, že okamžikem zvolení jsou poslanec a jeho voliči jedno tělo a jeden mozek, s naprostou názorovou - a hlavně zájmovou - shodou.

Dopis pana Vidíma s dětskou upřímností demonstruje postoj, který je bohužel příznačný pro nezanedbatelnou část našich poslanců a senátorů: "Zvolili jste mě, tak mi teď dejte pokoj. Já vládnu, vy poslouchejte. Jestli se vám něco nelíbí, přijďte za čtyři roky."

Politici, kteří smýšlejí podobně jako Jan Vidím, používají slovo demokracie pouze jako momentálně nejvhodnější kamufláž pro prosazování vlastních zájmů. Názory občanů je nezajímají, slouží jim jen v době voleb pro zapůjčení klíče od parlamentních dveří.

A nejde jen o poslance strany, která se z nepochopitelných důvodů jmenuje občanská a demokratická, ačkoli se demokratického vyjádření názoru občanů v referendu bojí jako čert kříže.

Jakou úctu k demokracii a názorům občanů má např. sociálnědemokratický ministr obrany Tvrdík, který na vlastní pěst, bez konzultací s občany či poslanci, nabízel před několika týdny prezidentu Bushovi Českou republiku jako základnu pro rakety americké armády ? A cosám premiér Špidla, který při summitu NATO slíbil G. Bushovi, že se Česká republika připojí k případnému útoku na Irák ? Vždyť o účasti našich vojsk může v tuto chvíli rozhodnout pouze parlament, nehledě na lehkomyslnost, s jakou se premiér rozhodl, že do války se prostě půjde, pokud se rozhodnou USA. Není snad potřeba před rozpoutáním války zvažovat více faktorů, než jen rozhodnutí nevěrohodné Bushovy administrativy ?

S podobným chováním "zastupitelů" se nutně vnucuje otázka: zastupují nás, nebo nám vládnou ?

Metody přímého rozhodování jsou vítaným doplňkem zastupitelské demokracie, o čemž se můžeme přesvědčit např. v politické praxi USA, kdese na úrovni jednotlivých států každoročně koná několik desítek celostátních referend.

Jako občané však musíme vědět, že jednou z překážek našeho přímého rozhodování v České republice jsou ti poslanci, kteří se nepojímají jakozástupci sloužící voličům, ale spíše jako jakási volená aristokracie, pro niž je "právo rozhodovat" výsadou, která dokazuje, že jen oni mají právo rozhodovat.

Radek Batelka