Handrkování Kalouska a Babiše je dokladem dalšího selhávání systému
Plzeň, 29. 5. 2015 – Hnutí za Přímou Demokracii vydalo prohlášení k úternímu hlasování o nedůvěře vládě.
TOP09 a ODS potřebují bodovat u voličů a tak jsme před televizními kamerami zaznamenali jejich pokus zdiskreditovat vládnoucí koalici, respektive oligarchu Babiše. Všem bylo předem jasné, že vláda nepadne. Záminkou pro vyvolání jednání sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě jim byla kauza biopaliva.Tato kauza však nemá vítězů, má jen poražené. Zákon o podpoře biopaliv zavedla Nečasova vláda i s Kalouskem a Sobotkova ji prodloužila. Oč tedy jde? Zaběhnutý systém se točí dál, jen u volantu moci došlo ke střídání řidiče. Poraženými se stávají opět občané.
Od sametové revoluce jsme byli svědky desítek případů tunelování, prosazování zájmů skupin a oligarchů, kteří stáli a stojí za politickými stranami napříč politickým spektrem. Vše však probíhalo skrytě. Nyní se dostáváme do stavu, kdy do politiky vstupují lidé typu Babiše otevřeně. Na nich je potom střet zájmů vidět jasněji. Není však velký rozdíl mezi zájmy skrytými a viditelnými.
Samotní občané mohou potom v období mezi volbami jen naštvaně přihlížet politickým fraškám na parlamentní scéně. Neexistuje nástroj, kterým by tyto scény mohli lidé přímo ovlivnit. Již dlouho a marně čekáme na zavedení obecného referenda. Je třeba jít ale dál v požadavcích na prosazení prvků přímé demokracie.
Bez změny politického sytému ve prospěch samotných občanů se nepohneme dál. Co největší participace občanů na rozhodování o věcech společného žití, jak politických tak ekonomických je předpokladem pro další posun vývoje skutečné demokracie.
Každý občan, ať už volí Kalouska, Babiše, Sobotku nebo kohokoliv jiného, musí na nich požadovat zavedení nástrojů přímé demokracie. Není to tedy formou podpory populistických hnutí typu Věci Veřejné nebo Úsvit. Je třeba najít konsenzus a podporu mezi většinou občanů ze všech možných stran. Jedině referenda, občanské iniciativy, odvolání politiků, participační rozpočty aj. mohou vrátit lidi do demokratického procesu jako sebevědomé občany, kteří mají moc rozhodovat o sobě a fungování společnosti přímo. Jejich hlas musí být protiváhou rozhodování v Parlamentu a musí mít poslední slovo, když to uznají za vhodné.
Lidi typu Janoušek, Kellner, Babiš, Bakala produkuje nesmlouvavý a sobecký systém moci peněz a zisku, který ovládá dnešní svět a demokracii potřebuje čím dál tím míň. Lidé jsou potom jen položkou v účetní knize. Je věcí občanů toto změnit.
Hnutí za přímou demokracii vidí naději a budoucnost v systému, který bude fungovat na principech polopřímé a ekonomické demokracie.
Nevěřme, že došlo ke konci dějin, jak je nám předkládáno. Hledejme a pracujme na alternativních řešeních ve všech oblastech našeho života.
Za Hnutí za Přímou Demokracii
Ladislav Štítkovec, mluvčí
Odmítáme politický nátlak na vyšetřování korupce
27. července 2013 – Hnutí za Přímou Demokracii dlouhodobě odsuzuje všechny korupční projevy na naší politické scéně s tím, že se nejedná o selhání jednotlivců, ale o zákonitý projev nastaveného systému, který je třeba změnit.
V souvislosti s probíhajícím vyšetřováním rozsáhlé klientelistické sítě, podezření z uplácení poslanců tzv. trafikami a zneužití rozvědky, hnutí požaduje naprosto nezávislé vyšetřování a ostře se vymezuje vůči všem výpadům na adresu pana Ištvana a dalších státních zástupců a policie, a to jak ze strany politiků, tak většiny mainstreamových médií.
Takovéto jednání je neslučitelné s demokratickými principy a se zájmy většiny občanů České republiky.
Ladislav Štítkovec, mluvčí a mediální koordinátor HzPD
Hnutí za přímou demokracii vydalo kritické stanovisko k rozhodnutí vlády podepsat v pátek smlouvy s církvemi na základě zákona o církevních restitucích. Vláda tím nebere na vědomí, že k tomuto zákonu byly podány tři ústavní stížnosti.
„Odeslali jsme dopis zástupcům církví, ve kterém je upozorňujeme na arogantní chování vlády. Zároveň chceme vyzvat veřejnost, aby vytvořila tlak na vládu, aby své rozhodnutí změnila. Na podepsání smluv je čas do konce září. Vláda může bez problémů vyčkat, jak se Ústavní soud vyjádří ke stížnostem. Odůvodnění naší kritiky je obsaženo v dopisu, zaslaném církvím, uvádí mluvčí HzPD Milan Valach.
Text dopisu:
Vážení představitelé církví,
Hnutí za Přímou Demokracii se zcela ztotožňuje s výzvou JUDr. Karola Hrádely, zveřejněnou v Britských listech http://www.blisty.cz/art/67601.html dne 20.2.2013 a plně ji podporuje.
Rovněž se zcela ztotožňujeme s argumentací paní Lenky Procházkové v tom, že podepisující osoby dnes už nemohou tvrdit, že jednají v dobré víře o souladu svého podpisu na smlouvách s ústavním pořádkem ČR - viz http://www.blisty.cz/art/67602.html
Názor Hnutí za Přímou demokracii na počínání vlády v této věci lze shrnout do sedmi bodů:
1. Vláda narychlo rozhodla ve středu 20.2.2013 o podepsání smluv s církvemi již v pátek 22.2.2013, aniž by to bylo ve vládě projednáno obvyklým způsobem.
2. Ústavní soud řeší tři ústavní stížnosti, podle kterých zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi odporuje Ústavě.
3. Budou-li smlouvy s církvemi podepsány a poté Ústavní soud rozhodne, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nebo některé jeho části odporují ústavě, nebude to mít na platnost smluv žádný vliv.
4. Nikdo z dosud známých dotazovaných právníků i neprávníků, kteří podporují majetkové vyrovnání, tvrzení dle bodu 3 jednoznačně nepopřel.
5. Dojde-li k tomu, bude Česká republika pro smích celému světu jako jediný stát, kde byl církvím vydán majetek v hodnotě desítek miliard korun na základě zákona, který odporuje Ústavě. To jen podporuje přesvědčení velké části občanů tohoto státu o záměrném jednání vládní koalice v jejich neprospěch.
6. Ústavní soud nemůže předběžným opatřením pozastavit podpis smluv až do doby svého rozhodnutí, protože pro to nemá zákonný nástroj.
7. Nikdo si totiž doposud ani nepřipustil myšlenku, že by se mohla vyskytnout vláda, která takto arogantně dává na vědomí Ústavnímu soudu, že ji vůbec nezajímá, zda Ústavní soud prohlásí tento zákon nebo jeho část za odporující Ústavě.
Vyzvali jsme všechny naše sympatizanty, aby každý sám za sebe zaslal e-mail s tímto obsahem a svým nesouhlasem s jeho počínáním předsedovi vlády.
Vyzýváme touto cestou i Vás, abyste nepodporovali svojí aktivní participací toto počínání nedůstojné Vás i České republiky a abyste posečkali s podpisem smluv až po rozhodnutí Ústavního soudu.
Jedině tak můžete osvědčit, že spravedlnost je pro Vás vyšší hodnotou, než majetkový prospěch.
Milan Valach, mluvčí Hnutí za Přímou Demokracii
Brno, 12.2.2013
Egoismus je jedním z největších škůdců demokracie
"Kam kráčíš, kulturo...", nazval svůj článek, uveřejněný dnes v Britských listech Marek Řezanka, člen HzPD.
Vytýká v něm umělcům, zejměna těm mediálně nejznámějším, že egoisticky myslí jen na své zájmy a hájí je tam, kde se cítí poškozeni. Na ostatní, postižené současným režimem, nemyslí.
Ještě v nedávné minulosti tomu bylo naopak. Umění reflektovalo celospolečenské problémy a umělci, zejména ti mediálně nejznámější, byli považováni za jakési svědomí a do určité míry i mluvčí národa.
Doporučujeme proto zmíněný článek svým příznivcům a sympatizantům.
Hnutí za přímou demokracii
K. SCHWARZENBERG JE HROZBOU PRO DEMOKRACII
Stanovisko HzPD ke skandálním výrokům K. Schwarzenberga
Hnutí za Přímou Demokracii se ostře vymezuje vůči jakýmkoli snahám o morální revizi výsledků druhé světové války. Reaguje tak na nepravdivá slova ministra zahraničí za TOP09 a kandidáta na prezidenta, K. Schwarzenberga, že Benešovy dekrety jsou neplatné.
Jeho poznámku, že dnes by byl Beneš souzen v Haagu (jako válečný zločinec), potom HzPD považuje za útok na samotnou existenci tehdejšího Československa. K. Schwarzenberg mluvil o následcích, ale zcela opomněl příčiny, jež vedly k rozbití Masarykova demokratického státu a k ustavení protektorátu a slovenského fašistického státu. Zapomněl uvést, co představovala pro osudy milionů lidí druhá světová válka, kterou Československo nerozpoutalo. Vytržení poválečných opatření z celkového válečného rámce je nemyslitelné.
Jak ukazují práce i německých historiků, byla nacistická ideologie mezi sudetskými Němci přijímána v mnohem větší míře, než ve vlastním Německu. Tehdejší sudetští Němci nebyli schopni a ochotni přijmout princip rovnoprávného občanského soužití v jednom státě. Za těchto okolností byl jejich odsun nutností a nejhumánnějším řešením poválečné situace.
HzPD se ovšem staví proti nacionalismu. Uvědomuje si, že během mezinárodně dohodnutého odsunu sudetských Němců došlo k řadě trestuhodných excesů.
Zmínění otázky Benešových dekretů ze strany K. Schwarzenberga považuje HzPD za znepokojivý signál a možná i sondáž možnosti budoucího prolomení Benešových dekretů.
Zrušení Benešových dekretů od samého počátku jednostranným právním aktem České republiky není totiž nemožné, pokud by se našel dostatečný počet bezcharakterních poslanců. Následky morální i majetkové by byly pro ČR a celou Evropu katastrofální.
HzPD proto zastává názor, že takový člověk jako K. Schwarzenberg by neměl být Českým prezidentem, což vyjádřilo i ve svém Stanovisku_k_volbě_prezidenta.
Milan Valach
Mluvčí Hnutí za Přímou Demokracii
BOJ ZA DEMOKRACII POKRAČUJE!
Výzva a varování Hnutí za Přímou Demokracii.
Myšlenka přímé demokracie byla ještě před rokem, rokem a půl vysmívána a zatracována. Od té doby dospěl rozklad politických stran tak daleko, že velká část občanů k nim ztratila veškerou důvěru a dospěla k poznání, že své zájmy si musíme prosazovat sami, bez jejich zprostředkování. Rostoucí počet lidí proto začal volat po prosazení metod přímé demokracie v naší zemi.
Následně se objevila řada iniciativ, politiků a politických stran, které se prohlašují za upřímné zastánce přímé demokracie. U některých je tomu skutečně tak, ale je zde také nemálo těch, kteří se jen snaží využít dnes populární myšlenku k získání moci a k vlastní slávě. Prostřednictvím voličských hlasů se snaží dostat k politickým funkcím a přes politické funkce k majetku, který tyto funkce přinášejí.
Jak rozeznat skutečné zastánce občanské svobody od těch, kteří se jen snaží využít druhé k vlastnímu prospěchu?
Prvním znakem jejich rozeznání jsou konkrétní návrhy, s nimiž přicházejí. Přímá demokracie je založena na odhodlání občanů být pány v jejich společném domě, na občanském sebevědomí a hrdosti, díky čemuž je pro nás nepřijatelné, aby si někdo osoboval právo rozhodovat o nás. Konečné a rozhodné slovo musí patřit vždy nám občanům.
Pokud někdo navrhuje zákony o referendu, které obsahují omezující podmínky výčtu všeho, o čem nesmíme rozhodovat, kolik nás musí přijít k hlasování, aby bylo platné, kdo to ještě musí schválit, prozrazuje tím o sobě, že je podvodník. Snaží se postavit do čela ne proto, abychom si konečně vládli sami, nýbrž aby zneužil krásnou myšlenku přímé demokracie pro vlastní prospěch a moc.
Přímá demokracie je založena na poznání, že každá moc korumpuje. Jestliže není technicky možné, abychom ve velké společnosti o všem a stále rozhodovali všichni, pak musíme tímto rozhodováním pověřit své zástupce. Musíme jim dočasně svěřit naši moc, aby rozhodovali za nás, a to k našemu prospěchu. Svěřená moc je pro člověka příliš velkým pokušením. Dříve či později ji začne používat ke svému vlastnímu prospěchu a k naší škodě, jak je tomu nyní. Všichni tito zástupci musí být proto námi občany kontrolováni, jejich rozhodnutí musí být změnitelná (prostřednictvím instituce referenda) a oni sami námi kdykoliv odvolatelní.
Co si však máme myslet o politické straně či občanské iniciativě, která se vášnivě hlásí k přímé demokracii, avšak sama tyto její nástroje - přezkoumatelnost každého rozhodnutí vedení prostřednictvím referenda a odvolatelnost všech představitelů hlasováním členů kdykoliv - ve svých stanovách nemá? Jak může jakákoli strana či občanská iniciativa prosazovat přímou demokracii jako dobrou pro řízení celé společnosti, ale sama pro sebe ji při tom za dobrou nepovažuje?
Absence přímé demokracie ve stanovách takových subjektů svědčí o tom, že jejich členové o svobodu nestojí. Vzhlížejí ke svým vůdcům a jsou ochotni hlásat cokoliv, jen aby se jejich skupina dostala k moci. Avšak po jejím získání jsou sliby rychle zapomenuty a občané zase podvedeni.
Nikoliv slova, ale činy jsou rozhodujícím kritériem. Prvním takovým činem je, že když někdo něco hlásá, sám se tím musí řídit.
Kdo prosazuje přímou demokracii, musí ji mít ve svých vlastních stanovách. Jinak je to jen další z řady podvodníků.
Vedle těchto dvou základních znaků, které nám umožní rozeznat skutečné bojovníky za občanskou svobodu od podvodníků a potenciálních tyranů, existuje ještě znak třetí, stejně důležitý.
Demokracie je systém, v němž si lidé vládnou sami a podřizují se svým společným rozhodnutím. Jednotlivec musí počítat s tím, že ostatní mohou rozhodnout jinak, než by si přál on sám. Jeho ochota podřídit se tomuto společnému rozhodnutí je dána tím, že je pro něj důležitější, větší hodnotou společné rozhodování než jeho konkrétní přesvědčení.
Svoboda pro něj proto není prosazení sebe sama za každou cenu, ale možnost společně a rovnoprávně s ostatními diskutovat společné rozhodnutí.
Kdo chce prosadit svoje přesvědčení, svou vůli, může mluvit o svobodě, ale jeho „svoboda“ je pro ostatní diktát. Takoví lidé nejsou hodni svobody a druhým ji ani nepřejí, i když o ní mluví. Poznáme je podle nesnášenlivosti vůči lidem s odlišným názorem, podle hrubosti a agresivity, s níž se chovají k ostatním.
Po staletí jsme žili v nesvobodě, v diktátorských režimech. Jestliže Masaryk mluvil o nutnosti zbavit se mentality rakousko-uherských úředníků a panských lokajů, přišla záhy ještě mnohem horší nacistická okupace, a krátce po ní zde nastolila svou diktátorskou moc komunistická strana. V prostředí komunistických nomenklaturních kádrů se zformovaly skupiny, které se nakonec zbavily svazujícího institutu tzv. státního vlastnictví a uskutečnily to, co již fakticky existovalo dávno před rokem 1989, tj. jeho transformaci na vlastnictví soukromé, nyní již plně kapitalistické. Co však transformováno nebylo, byla mentalita těchto lidí.
Po staletí jsme si za těchto podmínek zvykali, že kdo má moc, může si dělat, co chce. Po staletí až do dnešní doby jsme se učili zavírat oči před nespravedlností a zlem, dělat kompromisy tam, kde jejich cenou byla ztráta charakteru. Přestali jsme si proto vážit sami sebe i druhého. Zvykli jsme si na život ve špíně. Hrubost a často špatně skrývaná nenávist k druhému se stala naší přirozeností. Známe jen pána a lokaje se vší ubohostí ve vzájemném chování, která k tomu patří.
Podle toho, možná hlavně podle toho, poznáme, kdo je skutečným milovníkem svobody, kdo skutečně usiluje o přímou demokracii. Kdo si váží sám sebe, je hoden svobody. Ale jen ten si skutečně váží sám sebe, kdo si váží i druhých lidí, kdo se k lidem ve svém okolí chová s úctou a respektem, s prostou lidskou slušností.
To je třetí a nejdůležitější poznávací znamení. Jen lidé, kteří se k sobě navzájem i ke svým oponentům chovají slušně, jsou schopni dosáhnout svobody.
Kdo toho schopen není, odsuzuje se sám k životě v prostředí gangsterů, kde jeden jen přemýšlí o tom, jak by druhého okradl, podvedl a ponížil.
Přímá demokracie vyžaduje, abychom s nápravou začali každý u sebe. Jen tehdy budeme hodni svobody, když se začneme svobodně, tj. také morálně chovat.
Stanovisko Hnutí za Přímou Demokracii k volbě prezidenta
Hnutí za Přímou Demokracii vyjadřuje lítost, že do druhého kola prezidentské volby neprošel kandidát podporující přímou a ekonomickou demokracii. Přesto chceme poděkovat všem občanům, kteří volili kandidáty prosazující ve svém programu prvky přímé nebo ekonomické demokracie.
Zejména výrazný úspěch Karla Schwarzenberga považujeme za velmi špatný signál o stavu demokratického smýšlení české společnosti. Osobnost tohoto kandidáta reprezentuje všechny protidemokratické a asociální reformy současné vlády, a to včetně církevních restitucí, důchodové reformy, zvýšení DPH a mnoha dalších opatření ve prospěch nejbohatší části naší společnosti a na úkor většiny občanů.
Proto vyzýváme všechny občany, aby k volbám ve druhém kole šli a volili uvážlivě.
Hnutí za Přímou Demokracii vždy zdůrazňovalo, že přímá volba prezidenta není ještě přímou demokracií. Spíše je tomu naopak. Jak ukazuje zkušenost ze zemí, kde je tento institut zaveden, posiluje spíše autoritativní prvky ve společnosti a přispívá k budování kultu osobnosti. Přímá volba prezidenta by byla prvkem přímé demokracie jen tehdy, kdyby občané měli současně právo prezidenta svým hlasováním kdykoli odvolat.
Cílem Hnutí za Přímou Demokracii je rozhodující role všech občanů jako rovnoprávných a svobodných osob, které společně rozhodují o svém osudu a osudu své země.
Poslední skandální rozhodnutí prezidenta Václava Klause o vyhlášení amnestie, která mimo jiné zajistila beztrestnost i pachatelům závažné hospodářské kriminality, ukazuje, jak je nebezpečné, když je v rukou jednoho člověka soustředěna tak velká moc. Ve skutečné demokracii musejí mít občané možnost zvrátit jakékoli rozhodnutí prezidenta či parlamentu svým hlasováním v celostátním referendu.
Naším společným cílem je růst sebevědomí občanů, nutný k prosazení zákona o obecném referendu. Nikoli posilování falešné víry v osobu prezidenta či jakéhokoli jiného politika.
Náprava současného katastrofálního a stále se zhoršujícího stavu naší země může a musí být naším společným dílem – dílem všech občanů. Nikdo jiný to za nás neudělá. S tímto vědomím je nutné přistupovat i k druhému kolu prezidentské volby a k hodnocení jejího významu.
Milan Valach
Mluvčí Hnutí za Přímou Demokracii
Brno, 8. ledna 2013
Poslední prezidentská amnestie vyvolala vlnu rozhořčení.
Existuje řada indicií, že celá amnestie byla konstruována pro významné tuneláře, jež činí beztrestnými.
Vyzýváme proto naše členy a sympatizanty, aby připojili svůj podpis pod petici "Nesouhlasíme s Klausovou amnestií" http://jednej.cz/petition.php?id=123
Zásadně nesouhlasíme nejen s touto konkrétní amnestií, ale s institutem amnestie vůbec.
Domníváme se, že pravomoc prezidenta udělovat amnestii je pozůstatkem feudálních královských pravomocí, které nemají v demokratické ústavě co dělat.
Amnestie je popřením významu soudního systému a přináší nesystémový prvek nadřazené pravomoci jedné výjimečné osoby. Zneužití této pravomoci v zájmu konkrétní osoby, ať již prezidenta samotného, či osob jemu blízkých, je pak více než pravděpodobné.
Především však místo úsilí o zkvalitňování soudního systému vytváří antidemokratickou iluzi o osvícené osobnosti, nadřazené nejen právu, ale všem ostatním občanům.
Proto požadujeme, aby byl institut amnestie z naší ústavy zcela odstraněn.
Hnutí za Přímou Demokracii
