Potřebujeme demokracii?

V poslední době se množí návrhy na omezení demokracie. Lidové noviny (sobotní příloha Orientace,14. 5. 2005) publikovaly článek, v němž je dokazováno, že demokracie škodí ekonomické prosperitě. Nakladatelství Academia vydalo dokonce celou knihu s tímto námětem (Fareed Zakaria: Budoucnost svobody).Tito proroci nového světa mluví "zatím" jen o nutnosti omezit demokratické rozhodování a vyjmout důležité instituce z demokratické kontroly. Podle těchto autorů jsou občané, tj. my, nezodpovědným davem,který by přivedl stát ke krachu, pokud by mu k tomu byla dána příležitost. Ale jestliže jsme nezodpovědným a snadno manipulovatelným davem, nestačí vyjmout jen některé důležité otázky z demokratického rozhodování. V zájmu prosperity státu a nás všech je nutné zrušit demokracii a předat vládu odborníkům.

Stačí se jen zamyslet na samotnými volbami. V nich si vybíráme stranu, jíž dáme svůj hlas, na základě jejího programu. Měli bychom tedy posuzovat její návrhy pro oblast školství, zahraniční politiky atd.Námi takto zvolená strana pak získává ve státě moc k realizaci svého programu. Programu, který si vybral nezodpovědný dav.

Nejsem si zcela jistý, jestli mě již neklame paměť ohledně data, ale někdy na jaře 1989 takto argumentoval v televizi jeden z tajemníků UV KSČ proti požadavku na svobodné volby. Nyní zastávají podobné stanovisko někteří pravicoví politologové a ekonomové. Dojemná shoda!

Pouhých 15 let po tzv. sametové revoluci opět musíme bránit svou svobodu. Ale jak praví klasik: "Jen ten je hoden svobody a žití, kdo rve se o ně den co den." Ale kdo bude ochoten bránit demokracii, pokud ji ztotožňujeme s vládou politických stran? Je-li demokracie skutečně jen onen bezohledný a bezcharakterní boj o moc, jaký předvádějí politické strany, asi málokdo bude ochoten bojovat za ni "až do těch hrdel a statků", jak slibovali kdysi naši předkové a jak také mnohdy činili. Za co vlastně bojovali legionáři za I. světové války a naši zahraniční vojáci za II. světové války?

Je skutečností, že jsou mezi námi občané, kteří by nejraději občany nebyli. Touží po autoritě, se kterou by se ztotožnili, kterou by uctívali a chodili by klást věnce k jejím pomníkům. Jiní zase touží po takové demokracii, v níž by oni měli moc, která by jim dávala svobodu dělat si, co se jim zlíbí a která by současně odstranila všechny oponenty. Tyto skupiny tvoří dvě stránky jedné mince odpůrců demokracie. Najdeme je v tzv. levé části politického spektra, stejně jako v pravé.

Kdo tedy vlastně chce demokracii? K čemu nám je? Jedny parlamentní volby stojí asi 500 milionů korun, počítáme-li jen náklady na samotný akt hlasování, další velké peníze představují státní, tj. naše společné příspěvky politickým stranám. Zeptám se poněkud provokativně. Nestačilopo listopadu 89 jen vyměnit KSČ za OF s V. Havlem v čele, nebo, pokud dáváte přednost jiné variantě, za ODS v V. Klausem v čele?

Ale dvě možnosti jsou problém. Kterou z nich zvolit? Je na čase začít přemýšlet o demokracii.

Psáno pro Britské listy a krajský deník Rovnost.