Situace v zahraničí

Systém přímé (resp. polopřímé) demokracie existuje kromě Švýcarska také vcelé řadě dalších zemí světa. Pokusíme se Vám zde přinášet informace o politických právech, která mají občané jiných zemí. Nejde v žádném případě o úplný přehled zemí, kde existují nějaké formy přímé demokracie.

Systém polopřímé demokracie existuje:

již více než sto let ve Švýcarsku, (které dosáhlo, díky jemu, nejvyšší životní úrovně v Evropě)
v Bavorsku, kde Mehr Demokratie vynutila právo na iniciativu a referendum shromážděním mnoha set tisíc podpisů
ve 23 státech USA (s celkem asi 25% obyvatel)
belgická WIT dosáhla pravidelnými kontakty s vedoucími politiky své země, nyní ve vládě, příslibu, že právo na iniciativu a referendum bude v brzké době zahrnuto do belgické ústavy

Švýcarsko

Přehled politických práv švýcarských občanů

Uvádíme pro zajímavost přehled politických práv švýcarských občanů, kteří v jistém modelu polopřímé demokracie žijí již více než sto let. Obdobná politická práva mají občané na úrovni kantonů a obcí. Tento odkaz ovšem vůbec neznamená, že Švýcarsko považujeme za dokonalé. Jde jen o jeden z příkladů fungování polopřímé demokracie, které můžeme nalézt v současném světě.

Přeložena je část "Politická práva ve Federaci" webové stránky švýcarské státní správy , kde najdete tento i další přehledy v angličtině, francouzštině, italštině, němčině a (réto)románštině.

Politická práva ve Federaci

Švýcarsko je jednou z mála zemí, kde občané mají dalokosáhlá práva politické spoluúčasti. Dlouholetá demokratická tradice, poměrně malá geografická rozloha a populace, ale v neposlední řadě i vysoká úroveń vzdělání a médií hrají rozhodující roli pro fungování této formy státu.

1. Právo volit

Osoby oprávněné zúčastnit se voleb mají také právo uplatnit svúj hlasvlidových hlasováních. Tyto osoby jsou všichni občané žijící doma nebo vzahraničí od osmnácti let, kteří nejsou zneschopněni duševní nemocí neboduševní slabostí.

2. Volby

Všichni dospělí švýcarští občané, od věku 18 let, maji jak "aktivní" tak "pasivní" volební právo do Národní rady (Poslanecké sněmovny parlamentu, pozn. překl.): jinak řečeno, mohou jak volit tak i kandidovat dovoleb. Jenom zaměstnanci federální správy se musí rozhodnout mezi svouprofesí a svou funkcí, pokud zvoleni.

Volby do Rady států (zastoupení kantonů v parlamentu, pozn. překl.) nejsou upravovány ustanoveními na federální úrovni, ale jsou řízeny ustanoveními jednotlivých kantonů.

3. Lidové hlasování

Povinné je referendum o všech doplňcích a úpravách ústavy, dále o členstvív některých mezinárodních organizacích. V těchto případech musí být provedenohlasování a pro přijetí je nutná dvojitá většina: zaprvé, většina lidu, kterou je většina platných hlasů odevzdaných v celé zemi (konfederaci, pozn. překl.), a zadruhé většina států, tedy kantonů v nichž voličipřijali návrh.

Změny ve stávajících nebo zavedení nových zákonů, jako i obdobná rozhodnutíparlamentu, dále určité smlouvy v oblasti mezinárodního práva jsou podřízenyfakultativnímu referendu. V tomto případě je pro přijetí nutná většinahlasů.

4. Lidová iniciativa

Občané mohou vyvolat rozhodnutí o změnách, které si přejí uplatnit v ústavě. Pro provedení takové iniciativy jsou potřebné podpisy 100 000 voličů, sesbírané do 18 měsíců. Lidová iniciativa může být formulována jako všeobecný návrh, nebo - jak se častěji děje - jako přesná formulace textu, jehož znění nemůže pak být změněno ani parlamentem, ani vládou. Správa někdy odpovídá na takovou iniciativu s proti-návrhem (který je zpravidla umírněnější) v naději, že lid a státy jej budou při hlasování preferovat.

Od roku 1987 je možné hlasovat "dvojitým ano", kterým voliči mohou přijmout jak iniciativu tak proti-návrh. Rozhodující otázkou (uvedenou na hlasovacím lístku, pozn. překl.) mohou voliči určit, který text bude uveden v platnost, pokud oba přijme jak lidová většina tak většina států(kantonů, pozn. překl.).

Lidové inicitaivy nepocházejí ani od parlamentu, ani od vlády, ale odobčanů samých; ti jsou totiž považování za určující sílu přímé demokracie.

5. Referendum

Lid je oprávněn vyslovit se (t. j. rozhodnutí změnit nebo zavrhnout, pozn. překl.) k rozhodnutí Parlamentu, které bylo učiněno.

Federální právo, všeobecně závazná rozhodnutí federace a státní smlouvy uzavřené na neurčitou dobu jsou podřízeny fakultativnímu referendu: v tomto případě je lidové hlasování provedeno, jestliže jej vyžaduje 50 000 občanů. Jejich podpisy musí být shromážděny během 100 dnů od publikace rozhodnutí. Referendum odpovídá právu veta a způsobuje pozdržení a kontrolu politického procesu blokací úprav přijatých parlamentem nebo vládou, nebo odložení počátku jejich platnosti - proto je referendum také často označováno jako "brzda" použitá lidem.

6. Petice

Všechny osoby schopné úsudku - tedy ne jenom voliči - jsou oprávněni podat žádosti, návrhy a stížnosti veřejné správě.

Orgány správy jsou povinny věnovat řádnou pozornost těmto peticím; odpověď na ně sice není povinná, ale v praxi je každá petice projednána a zodpovězena. Petice se může vztahovat na jakoukoliv činnost veřejné správy.